Zhubla jsem přes 40 kilo a stala se trenérkou

Vše začalo zhruba před třemi lety, kdy mi ručička váhy ukázala ohromných 104 kilogramů (konfekčně 52-54) a já byla jako metráček, co se nemůže pořádně hýbat. Jídlo jsem flákala, pravidelnost ve stravování nebyla prakticky žádná a většinu pokrmů jsem řešila ve fast-foodech nebo restauracích. Milovala jsem hranolky, knedlíky, omáčky, pizzu, hamburgery, pečivo a sladké.

Pak ale přišel velký zlom a já se sebou začala konečně něco dělat. Nyní jsem na váze 62 kg (konfekčně 34-36) a stala se ze mě osobní fitness trenérka.

Snažím se svou proměnou ostatní motivovat a také jim pomoci na cestě za jejich snem, svěřila se nám maminka dvou dětí, Lucie, kterou jsme dále malinko vyzpovídali.

Lucie, úvodem našeho rozhovoru bych Vám chtěla moc pogratulovat ke skvělému výsledku.

Co Vás přimělo k takové velké životní změně, resp. co bylo hlavním a prvotním důvodem pro zhubnutí?

Moc děkuji za pochvalu, ta vždy potěší.

Jak už jsem zmiňovala v úvodu, hlavním důvodem byla velká nadváha, zdravotní problémy, neohrabanost a naštvaný pohled do zrcadla, když jsem se viděla. Byla jsem pořád unavená, ospalá a z nadváhy mě šíleně bolely záda a klouby. Takže změna přijít musela a byla celkem razantní.

Jak přesně jste upravila stravování i celou životosprávu, včetně pohybu?

Já, milovník všeho nezdravého, sladkého a smaženého, jsem musela najednou z mého jídelníčku všechny takové ,,čuňárny,, vyměnit za spoustu ovoce, zeleniny, celozrnného pečiva, těstovin, rýže, vajec, krůtího a kuřecího masa a tuňáka.

Jako blázen jsem začala 2x denně cvičit – ráno, než děti vylezly z postele a večer, když usnuly. Skákala jsem, běhala a dřepovala po pokoji. Jednou mě kamarádka vzala do fitness centra a droga byla na světě, respektive od té doby miluji fitko, činky, stroje, bosu, Trx, funkční pomůcky, apod.

Jak se nyní cítíte?

Se svou váhou se cítím spokojeně, i když stále je co vylepšovat a na čem pracovat. To jsme holt my ženy – pevnější a kulatější zadek, ploché bříško, hezké ruce, atd. Takže to je asi to, co mě žene dál a proč o víkendech místo lenošení chodím do mého oblíbeného fitness centra.

Jak k Vašemu hubnutí přistupovala rodina a blízké okolí?

Rodina mi byla a je velkou podporou a bez té bych to tak daleko asi nedotáhla. Fandí mi a pomáhají, když občas přijde splín. Přátelé – někdo zůstal a někdo odešel. Po večerech jsem se přestala toulat po barech a pít, takže jsem se pro někoho stala „divnou“, ale co se dá dělat… Opravdoví přátelé naštěstí zůstali.

Máte nyní nějaké další cíle, ať už v hubnutí, ve své kariéře trenérky, apod.?

Mým dalším cílem je stále se zlepšovat a začít více běhat. Také bych si chtěla vyzkoušet extrémní závody, jako je například Spartan Race, ale na to budu muset ještě trochu zamakat.
Hlavní ale je, že se cítím konečně dobře. Nejsem unavená a s dětmi jsem schopná s přehledem zvládat výlety po horách nebo s nimi jezdit na kole.

Pro mnoho lidí není nejtěžší zhubnout, ale udržet si poté svou váhu. Jak Vám se toto daří?

Důležité je mít cíl a neusnout na vavřínech. Také si najít nějaký pravidelný pohyb, do kterého půjdete naplno. Snažila jsem se ve sportu vždy překonávat sama sebe a prostě nepolevit ve zdravém stravování.

Mým ,,hnacím motorem,, pro to být stále ve formě a nezabřednout ke starému životnímu stylu jsou také mí klienti ve fitku, před kterými chci samozřejmě vypadat dobře, být jim inspirací a dát jim víru, že to vážně jde, když se do toho opřou.

Co byste na závěr popřála ostatním čtenářům/čtenářkám z Pestrého Jídelníčku, kteří se již vydali na podobnou cestu nebo se na ni teprve chystají a sbírají odhodlání?

Všem, kteří do toho jdou a chtějí vážně zhubnout, ať už ze zdravotních důvodů nebo že se jim nelíbí postava v zrcadle, přeji hlavně hodně síly a víru, že to vážně zvládnou. Musíte chtít, jít si tvrdě za svým snem a nevzdat to! Držím Vám palce.

Za redakci Pestrého jídelníčku: Jana Velíšková

Čtenářka: Lucie Blumová – www.purefit.cz